Rozdíl mezi optickým sklem a jinými typy skel spočívá v tom, že jako součást optického systému musí splňovat požadavky optického zobrazování. Proto stanovení kvality optického skla zahrnuje i určité speciální a přísnější ukazatele. Na optické sklo jsou kladeny následující požadavky:
1. Specifické optické konstanty a konzistence optických konstant stejné šarže skla
Každý typ optického skla má specifikovanou standardní hodnotu indexu lomu pro světlo různých vlnových délek, což slouží jako základ pro konstruktéry optiky při navrhování optických systémů. Optické konstanty továrně vyráběného optického skla proto musí být v určitém povoleném rozsahu odchylky těchto hodnot; jinak nebude skutečná kvalita zobrazení odpovídat očekávaným výsledkům během procesu návrhu, což ovlivní kvalitu optického přístroje. Zároveň, protože stejná šarže přístrojů je často vyrobena ze stejné šarže optického skla, aby se usnadnila jednotná kalibrace přístrojů, měla by být přípustná odchylka indexu lomu stejné šarže skla přísnější než jejich odchylka od standardní hodnoty.
Za druhé, vysoká transparentnost
Jas obrazu tvořeného optickým systémem je úměrný průhlednosti skla. Průhlednost optického skla pro světlo určité vlnové délky je vyjádřena koeficientem absorpce světla Kλ. Po průchodu světla řadou hranolů a čoček se část jeho energie ztrácí odrazem na rozhraních optických komponent, zatímco druhá část je pohlcena samotným médiem (sklo). První se zvyšuje se zvýšením indexu lomu skla. U skla s vysokým indexem lomu je tato hodnota velmi vysoká. Například u těžkého křišťálového skla je ztráta odrazem povrchového světla asi 6 %. Proto u optických systémů obsahujících více tenkých čoček spočívá hlavní způsob zvýšení propustnosti ve snížení ztráty odrazem na povrchu čočky, například nanesením antireflexní vrstvy na povrch. U velkých optických součástí, jako jsou čočky objektivů astronomických dalekohledů, je propustnost optického systému vzhledem k jejich větší tloušťce určena především koeficientem absorpce světla samotného skla. Zvýšením čistoty sklářských surovin a zabráněním přimíchávání jakýchkoli barevných nečistot během celého procesu od dávkování po tavení lze koeficient absorpce světla skla obecně snížit na méně než 0,01 (to znamená, že propustnost světla u skla o tloušťce 1 centimetr je větší než 99 %).
